Věděli jste, že skutečná moc nespočívá v tom, že vám někdo shůry přikáže, co musíte udělat, ale v tom, že to uděláte sami, protože můžete?
Seděl jsem včera v jedné šumperské kavárně – té na rohu, kde mají tu nejlepší kávu a nejvíc vrzající židle. Vedle u stolu se dva pánové dohadovali o plot. Padala slova o paragrafech, soudech a právnících. Jeden z nich, s tváří rudou jako tamní malinovka, křičel: „Soud ti ukáže, co je to moc!“ Musel jsem se usmát do svého šálku. Lidé si často pletou moc s autoritou. Autorita je to, co má soudce v taláru. Ten vám může něco nařídit, může vás potrestat, může vás donutit. Ale to není ta skutečná, vnitřní moc. To je jen síla systému, do kterého jsme se všichni tak trochu nešťastně zapletli. Vzpomněl jsem si na tu slavnou scénu ze Šindlerova seznamu. Pamatujete? Skutečná moc není v tom, že někoho můžete zlikvidovat, protože na to máte glejt. Skutečná moc je v tom, že ho zabít můžete – a neuděláte to. Že máte tu vnitřní převahu situaci ovládnout, ne ji nechat vygradovat do destrukce. A přesně o tom je to, čemu se dnes vznešeně říká mediace. Není to žádný moderní výmysl z příruček amerických manažerů. Mediace tu byla vždycky. Dřív, když lidé ještě víc naslouchali tepu komunity a méně šustění papírů, bylo naprosto přirozené si sednout a domluvit se. Jen jsme se jako společnost stali křehčími a konfliktnějšími, tak tahle přirozená cesta ustoupila do stínu soudních síní.
„Moc je, když máme všechny důvody a prostředky k boji, a přesto si zvolíme cestu pochopení a klidu.“
Mediace je vlastně vyšší forma existence než soud. Proč? U soudu vkládáte svůj osud do rukou úplně cizího člověka, pro kterého jste jen dalším spisem v pořadí. V mediaci držíte otěže vy. Je to ta nejčistší forma moci: máte možnost se dál hádat, máte možnost se soudit roky, ale vy se rozhodnete to neudělat. Rozhodnete se pro dohodu. Není to projev slabosti! Naopak, sednout si ,,ke stolu“ s někým, kdo vás štve, a najít společnou řeč bez biče nad hlavou, vyžaduje mnohem víc síly než se nechat zastupovat armádou drahých advokátů. Kdy jsme vlastně uvěřili tomu, že o našich životech mají rozhodovat lidé v talárech lépe než my sami?
Pokud máte pocit, že vaše situace už nemá řešení a uvažujete o soudu, zkuste se nejprve zamyslet, zda ve vás zbyla ta skutečná moc se dohodnout. Pokud byste v tom potřebovali průvodce, napište mi. Sdílejte, ať se o této zapomenuté cestě dozví i ostatní.

